Jsme Galerie Kunštát.
Sídlíme v unikátně zachovalém románském sklepení domu pánů z Kunštátu a Poděbrad.
Vážíme si našeho kulturního dědictví.
Věříme, že naše památky se musí chránit, ale i rozvíjet.
Naším cílem je propojit historické podzemí s projevy současných umělců a učinit z něj místo
otevřené pro
širokou veřejnost. Historický prostor tak žije!
Galerie Kunštát je výjimečná tím, že umělcům poskytuje neobvyklé výstavní prostředí, jež se
zásadním
způsobem podílí na celkové podobě expozice. Nutně se tak vytváří vztah prostoru a díla,
obohaceného o nové vizuální i myšlenkové souvislosti.
Naší prioritou je citlivé zacházení se specifickým prostorem, proto zde často vznikají site
specific
instalace vytvořené románskému sklepení na míru.
Historie domu
Svět pražských románských domů je fascinující a ojedinělý. Jen na Starém Městě jich je doloženo více než 50, což z Prahy činí středoevropský unikát. Románské domy se nacházejí na nejfrekventovanějších ulicích a náměstích, a přesto o nich ví jen málokdo: jejich kamenné zdi jsou ukryty pod renesančními či barokními omítkami a jejich monumentální klenby může odhalit jen ten, kdo se vypraví na dobrodružnou cestu do prastarých sklepení.
Nejvýstavnějším pražským románským domem je dům Pánů z Kunštátu v Řetězové ulici, postavený patrně kolem roku 1200. I on je na první pohled ukrytý pod pozdější fasádou: ta je v jeho případě však jen tenkou slupkou, pod níž se skrývá rozlehlý jednopatrový románský palác. Dům stojí dodnes jako hrdý solitér a evokuje nám tak názorně původní románskou situaci výstavného panského sídla, které stálo uprostřed rozhlehlého dvorce.
Dům Pánů z Kunštátu je ojedinělým svědkem středověké Prahy a místem, kde se můžeme propadnout v čase až do 12. století. Dnešní přízemí domu bylo původně prvním patrem paláce, což dříve svádělo k myšlence, že se v Praze během staletí zvedla úroveň ulic o celé jedno patro a že se tak pod dnešními ulicemi ukrývá zaniklý románský svět. Skutečnost je však jiná – dnešní úroveň ulice je vyšší o pouhé dva metry a přízemí románských domů byla od počátku napůl zahloubena do země.
Nejlépe dochovanou částí paláce je původní přízemí, kde se nacházejí tři rozlehlé síně klenuté románskými křížovými klenbami. Klenby jsou o něco mladší, než vlastní zdivo domu, který byl zřejmě postaven jako plochostropý. Klenuté bylo i první patro domu, takže se jeho interiér svou výstavností blížil soudobým palácovým stavbám. Klenby v bočních síních byly realizovány patrně trochu jinak, než se původně zamýšlelo: čtvercový pilíř jižní místnosti patrně počítal s klenebními pasy, které zde nakonec nevznikly. O nebývalé kvalitě románských prostor svědčí umístění velkých krbů, které byly v obou obytných bočních síních.
Do horního patra se vstupovalo po vnějším schodišti, jehož roli dnes evokují schody při bývalé vnější stěně románského domu. Mimořádně zajímavým architektonickým prvkem je zde portál, dochovaný in situ na vnější stěně prvního patra paláce (dnes v přízemí vlevo za průjezdem). Jeho rafinovaná kompozice kontrastuje s obecnou představou o hrubé jednoduchosti románských prvků; s trochou nadsázky lze říci, že jemná a elegantní křivka portálu má blízko k fantazii secesních detailů z přelomu 19. a 20. století. Do dnešní doby se dochoval i štít, díky kterému víme, jak vypadala románská střecha, takže naše představa o původní podobě domu může být téměř úplná.
V 15. století dům vlastnil český král Jiří z Poděbrad. Výraznou přestavbou palác prošel v 16. století, kdy byly románské klenby v patře nahrazeny klenbami renesančními, a východní křídlo domu bylo o patro navýšeno. Jeho dnešní stav je výsledkem klasicistní přestavby z poloviny 19. století, která dala bývalému paláci vzhled obyčejného činžovního domu. Snad právě to vedlo na počátku 20. století k dnes nepochopitelnému návrhu dům zbořit, aby mohla být rozšířena Řetězová ulice. K demolici naštěstí nedošlo a dům se dochoval bez výraznějších změn až do dnešních dnů. Význam románského paláce byl rozpoznán v 50. letech, kdy také došlo k jeho památkové obnově. Románský palác je dnes zpřístupněn veřejnosti.
Richard Biegel